Venuše v ulitě

Groteskní obludy Zbyška Siona (1938), podané vytříbenou technikou s důrazem na vizuální působivost bohatě strukturované malířské hmoty, můžeme vnímat jako jistou analogii francouzských prokletých básníků, kteří v závěru 19. století líčili dokonalou básnickou formou ošklivost a hnus. Sion si oblíbil zejména Arthura Rimbauda.Tento obraz je dokonce inspirován konkrétní Rimbaudovou básní Venus Anadyomené, která je perzifláží tradičního ikonografického tématu Venuše vystupující na mušli z vln. Známe ho už z antiky z Pliniova popisu slavného Apellova díla, později ho zpracovali Botticelli či Tizian a také ve francouzské malbě 19. století bylo díky Ingresovi, Bouguereauovi, Cabanelovi a dalším populární do té míry, že podnítilo Rimbaudovu parodii. Jeden její verš v překladu Vítězslava Nezvala si Sion vypůjčil pro název obrazu – Venuše v ulitě.

Arthur Rimbaud, Venus Anadyomené

Jak z rakve vyčnívá ze staré žluté vany
tvář s hnědým vrkočem, jenž páchne pomádou,
hloupá a plná chyb, které jsou flikovány
dost nedostatečně; pod velkou hromadou
je mastný šedý krk a velmi krátká záda,
shrbené lopatky, jež sebou hýbají,
tuk skrytý pod kůží se v tlusté vrásky skládá,
obliny kypí jen, boky se houpají.
Páteř je narudlá; vše páchne cizostí
a strašně odporně. Je vidět zvláštnosti,
na které bylo by potřeba vzíti lupu.
Na bocích vryto je: Venuše v ulitě.
– To tělo hýbá se a vystrkuje z chlupů
ohavně krásný kříž a vřídek u řitě.