Obrazy Jana Šerýcha ze série Telefonní číslo na celebritu, nevím jakou mají stejnou strukturu jako Date Paintings japonského umělce Ona Kawary, dnes již klasické dílo konceptuálního umění.1 V obou případech se obsah omezuje na zápis strohé datové informace, provedený v neutrálním fontu bílou barvou na tmavém podkladu a umístěný na střed standardního formátu obdélníkovitého tvaru. Jazyková konceptuální díla fungují jako podněty, spouštějící v divákově mysli určité myšlenkové pochody. Asi první, co zde každému přijde na mysl, je pokušení zavolat na uvedené číslo a zjistit, kdo je onou osobou. Vzápětí ho však asi napadnou i logické argumenty, které ho od tohoto kroku zdrží. Může alespoň přemýšlet, zda to autor myslel vážně, tedy zda šel do rizika, že bude mít problémy s danou celebritou a možná i se zákonem na ochranu osobnosti. Nebo o tom, kolik lidí už to opravdu udělalo a zda umělecké dílo může vyvolat natolik intenzivní stalking, aby neznámou oběť nakonec přimělo si své telefonní číslo změnit. Podobné případy zveřejněného čísla politika či mediální hvězdy se v posledních letech objevují stále častěji, ať už jako pomsta či zlomyslný žert. Nejzajímavějším na Šerýchově práci však zůstává to, jak zcela minimalistickými prostředky rozehrál určitou komplexní sociální situaci, spojenou s konkrétními reáliemi doby svého vzniku, ať už je to mobilní telefon a telefonní číslo ve specifickém formátu, stalking nebo svět bulváru a celebrit.
1 Obsahem těchto obrazů, které vytvářel od roku 1966 až téměř do své smrti v roce 2014, je pouze aktuální datum jejich vzniku, napsané v jazyku země, kde autor právě pobýval. Většina je drobnějších formátů, vedle toho však vytvořil několik velkých pláten, které svými rozměry odpovídají Šerýchově malbě.