Svačina

Adriena Šimotová (1926–2014) byla v šedesátých letech členkou skupiny UB 12, k níž patřila řada osobností, určující podobu českého umění této dekády – její manžel Jiří John, Václav Boštík, Stanislav Kolíbal nebo Věra a Vladimír Janouškovi. Ona sama si svou originální polohu hledala poněkud déle, obrazy z přelomu 60. a 70. let malované akrylem a temperou na sololitu však už představují její první vrcholné období. Zároveň jsou i charakteristickým projevem své doby a lze je přiřadit k širšímu proudu tzv. nové figurace. Sérii spojuje téma všedních či přímo intimních činností odehrávajících se v interiéru domova. Malba má silně kresebný ráz a reálný motiv bývá transformován do komplikované vizuální skladby, kterou tvoří siluety předmětů a postav. Koloruje je jasnými výraznými barvami, podstatnou část obrazu však vždy zaujímají odstíny bílé.
V těchto obrazech už je přítomno ústřední téma její další tvorby: nejbližší skutečnost, kterou člověk zažívá, tedy tělo a jeho okolí, ovšem uchopená jako něco pomíjivého a prchavého. Zatímco pozdější práce mají silný existenciální rozměr, zde je ještě patrná optimistická uvolněná atmosféra 60. let a také jistý vliv pop artu, který je však v chebském obraze zřetelný méně než v jiných dílech této série. Po smrti svého manžela Jiřího Johna v roce 1972 Šimotová malbu opustila. Nějaký čas ještě vyvářela grafiky v podobném duchu, později přešla k textilním kolážím a k práci s papírem a na papíru, která ji proslavila a má už poněkud jiný charakter.