Malováno ve dne, malováno v noci

Díky osobnostem jako Jiří Valoch, Dalibor Chatrný nebo Jiří Hynek Kocman se Brno už koncem šedesátých let stalo významným centrem konceptuálního umění. Na začátku let sedmdesátých se k nim připojil o něco mladší Marian Palla (nar. 1953), občanským povoláním violoncellista orchestru brněnské opery, jehož přístup byl založen na nepravděpodobném spojení humoru a východní duchovnosti. Druhé oblasti se však spíše jen dotýkal ve svém umění, než aby ji praktikoval v reálném životě. Zato se mu na začátku osmdesátých let podařilo dospět k téměř úplnému splynutí umění a života v minimalistických akcích, o nichž referoval krátkými strojopisnými texty, které rozesílal přátelům.¹ Podstatná část jeho tvorby se zároveň předtím i poté vztahovala k tradičnímu obrazu. A také k těm nejzákladnějším projevům malby, jako jsou prosté čáry štětcem nebo – jako zde – hrubě pomalované plochy. Například obsahem jednoho obrazového cyklu byl čas, během něhož maloval stejně dlouhé a ve výsledku podobné čáry, a to od několika sekund až po dvacet čtyři hodin. Také dvě poloviny našeho obrazu odlišuje pouze denní doba, během níž vznikly, uvedená v textovém přípisu přímo na obraze. Divák samozřejmě může přemýšlet nad tím, zda autor takto deklarovaný časový koncept opravdu dodržel, případně hledat rozdíly mezi oběma částmi. Pak ovšem přichází v úvahu ještě jiná, řekněme filozofická interpretace: to, co se jeví stejné, se ve skutečnosti může zásadně lišit, přestože tuto odlišnost lze uchopit jen myslí, nikoliv smysly. Ostatně v dalším obraze založeném na analogické kompozici se k ní Palla přímo přihlásil, když na jeho jednu půli napsal „TATO POLOVINA EXISTUJE“ a druhou ponechal bez komentáře.

¹ Jeden z nich nesl například toto sdělení: „CHVÍLE, KDY DECH VCHÁZÍ DO VĚTRU // Vystoupil jsem na kopec / obrátil jsem se po větru / a pokračoval jsem v dýchání. // 24. 6. 1984 M. P.“