Krajina s bílým domem

Nevelký olej Krajina s bílým domem spadá do prvního desetiletí tvorby Františka Muziky, kdy byl členem avantgardní skupiny Děvětsil, generačního uskupení mladých výtvarníků a literátů. Podobně jako další členové Adolf Hoffmeister, Alois Wachsman, Otakar Mrkvička, Toyen či Jindřich Štyrský i on zprvu maloval krajiny a figurální scény v poetickém naivizujícím stylu. Chebský obraz sice vykazuje některé rysy této rané malířovy tvorby, zároveň však už spadá do období, kdy do ní začaly vstupovat jiné podněty. V Muzikově díle má zvláštní pozici. Spadá totiž do skupiny několika prací z let 1925 a 1926, dnes známých pouze z černobílých fotografií v autorském soupisu uloženém v Archivu Národní galerie v Praze; on sám se v něm však nenachází. Zejména je mu blízký obraz Domy u vody (1926), s nímž ho spojuje celková kompozice s temnou vodní hladinou v prvním plánu, stromovím na jejích stranách a kulisovitě stylizovanými domy s výraznou zdí v pozadí.
V červenci 1924 Muzika absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění a vzápětí získal roční stipendium na studium v Paříži, během něhož nejspíš náš obraz vznikl. Do Prahy se totiž vrátil v září 1925, aby zde nastoupil zkrácenou půlroční vojenskou službu, ze které byl propuštěn na jaře roku 1926. Ve Francii se stýkal s některými českými malíři, kteří se tu usadili natrvalo, mimo jiné i s dalším členem Devětsilu, o devět let starším Josefem Šímou. V Muzikově tvorbě lze v letech po návratu vystopovat jeho vliv. Do určité míry jej najdeme i v chebském obraze: ve stejném roce 1925 totiž Šíma namaloval obraz Plošné plány – Kompozice, v němž architektonický motiv přetvořil v čistě abstraktní kompozici, která je ortogonálně diferencovanými plochami nápadně podobná motivu černé a bílé zdi na Krajině s bílým domem.