Gehinnom

Robert Piesen (1921–1977) pocházel ze židovské rodiny, jež byla téměř celá vyvražděna během druhé světové války. On sám ji přežil za velmi dramatických okolností. Tato zkušenost se později promítla do spirituálního rozměru jeho výtvarné tvorby, v níž se už v padesátých letech objevují starozákonní témata. Podobně jako další umělci jeho generace dospěl na přelomu padesátých a šedesátých let k obrazu pojatému jako víceméně monochromní, ovšem bohatě plasticky strukturovaná plocha a této poloze zůstal věrný po celé následující desetiletí. Většina obrazů z této dekády náleží do dvou rozsáhlých sérií Prostory inexistence a Gehinnom. Také posledně jmenovaný cyklus je inspirován starozákonním mýtem – Gehinnom, tj. údolí syna Hinnomova, je místo za hradbami biblického Jeruzaléma, které bylo synonymem pekla – utrpení i očistného ohně, po němž přijde vykoupení. Piesenovy amorfní textury měly evokovat „černé světlo“, tedy podle rabínské literatury oheň, který nevydává světlo.
Datace na zadní straně je provedena málo zřetelnou červenou pastelkou a následně číslice 1963 / 4 obtaženy tužkou, kdežto XI zůstalo téměř nečitelné. Spíše než o datum 4. listopadu je pravděpodobnější, že datace byla zapsána ve dvou fázích: nejdřív 1963 XI, poté mezi bylo mezi obě číslice dopsáno lomítko s menší číslicí 4 a provedeno zmíněné obtažení. Je třeba ji tedy číst 1963/4 s tím, že první fáze se
uskutečnila v listopadu 1963.