Chechtavý šachista

Během třiceti let své aktivní tvorby prošel Mikuláš Medek (1926–1974) několika výrazně odlišnými stylovými etapami, aniž by opustil témata, která od počátku považoval za podstatná. Souvisela především s tělem a jeho zraňováním, s imaginací bolesti, násilí a ohrožení. Jeho obrazy někdy nabývaly osobnějších poloh, jindy se stávaly metaforou společenské situace. Kontinuitě obsahu odpovídá i způsob, jakým se proměňoval jeho malířský jazyk, vždy postupně a bez ostrých předělů mezi jednotlivými etapami. Dokládá to i obraz Chechtavý šachista, reprezentující právě jedno z přechodových období vymezené roky 1957 a 1959, které tvoří spojovací článek mezi jeho existenciální figurací padesátých let a abstraktní tvorbou let šedesátých. V obrazech, jako je tento, redukoval figurální výjevy zasazené do třírozměrných, lineárně konstruovaných prostorů na elementární vztah dvou plošných plánů, těla nebo jeho fragmentu na neurčitém pozadí. Bohatě strukturované kompaktní plochy se v následujícím období stanou vlastním námětem už zcela abstraktních obrazů.