Abstrakce III

Obraz Venduly Chalánkové (nar. 1981) je součástí cyklu, který nazvala Abstrakce, přestože má zcela realistické náměty. Dokonce lze říci, že jde o současnou verzi klasického tématu „zátiší s jídlem“, ovšem posunutého z domácího prostředí do sféry veřejného stravování lacinějšího typu, jako jsou hospody, bufety či stánky s občerstvením. Dokládají to jak zobrazené pokrmy (chlebíček, tlačenka s cibulí, párky a špekáček s „obyčejnou" hořčicí),¹ tak i některé reálie (papírové tácky nebo kostkované ubrusy z PVC imitující látku). Autorka je zobrazila vždy z nadhledu, mnohonásobně zvětšené a zároveň zjednodušené tak, že opravdu připomínají abstraktní kompozice poskládané z geometrických tvarů. Humorný paradox, spočívající ve spojení něčeho, co je zcela obyčejné, levné, a dokonce pokleslé, s vysokou kulturou, kterou reprezentuje abstraktní obraz, je pro její tvorbu charakteristický.
Chebský obraz jako jediný z celé série nezachycuje jídlo. Minimalistická kompozice se skládá pouze ze dvou motivů, které jsou však natolik charakteristické, že je divák – tedy alespoň ten, kdo zažil 70. až 90. léta v Československu – okamžitě identifikuje. Tím prvním je typický dekor umakartových stolů,² které svého času stály v každé druhé „čtyřce“,³ druhým pak tmavě hnědé kroužky zaschlé kávy, kopírující obrys tzv. duritek. Do těchto skleniček odolných vůči tepelným šokům se v českých hospodách dlouhá desetiletí servíroval „turek“, před rokem 1989 jediný typ kávy, který zde byl k dostání. Duritky nebyly pro tento účel příliš vhodné, neměly samozřejmě ouško a dlouho držely teplo. Není proto divu, že při manipulaci nápoj často přetekl přes okraj, což pak mělo za následek zmíněné kroužky. Za použití velmi úsporných prostředků tak obraz evokuje určitou dobovou situaci i s atmosférou, která se k ní váže. Tento „retro“ přístup je pro autorku příznačný a často má i osobní rozměr, když jej vztahuje ke svému dětství na moravském venkově. Lze to doložit i na samotném motivu umakartu. V roce 2008 vytvořila velkoformátovou kresbu, v níž co nejpřesněji překopírovala jiný jeho dekor, a to ze dveří do jejich kuchyně, které vyrobil její tatínek. A protože čistě dekorativní rastr kresebných linií paradoxně v mnohém připomínal meditativní tvorbu jejích učitelů na brněnské Fakultě výtvarných umění Václava Stratila a Mariana Pally, respektive jejího spolužáka Jana Nálevky, práci jim tehdy připsala a krátký komentář se stal nedílnou součástí jejího vyznění.⁴

¹ V nabídce před rokem 1989 byly pouze dva typy hořčic, obyčejná a kremžská, a toto označení zůstalo v běžném slovníku až dodnes, kdy je samozřejmě nabídka mnohem širší.
² Umakart je vysokotlaký laminát, který byl v Československu vyráběn od 40. let 20. století a využíval se zejména v nábytkářském průmyslu.
³ Tedy hospoda čtvrté, tj. nejhorší cenové skupiny podle klasifikace kvality pohostinských zařízení v socialistickém Československu.
⁴ Meditativní umakart, 2008, tužka, papír, 130 x 200 cm. V komentáři se hlásí zejména k metodě, kterou v jedné své práci použil Marian Palla. „Kresba je meditativního charakteru. Při nádechu čára doprava, při výdechu čára doleva. Při nádechu čára nahoru při výdechu dolů.“ Cit. podle http://vendulachalankova.cz, vyhledáno 31. 7. 2018.